Rozšířený případ užití (Use Case)
Proč psát Use Cases?
Jasně definované případy užití eliminují dohady. Programátoři přesně vědí, co mají postavit, a testeři zase vědí, co mají prověřit. Aby byl obrázek kompletní, doporučujeme k textovému popisu vždy přiložit i Use Case diagram, který vizuálně zobrazuje vztahy mezi aktory a funkcemi.
V naší šabloně najdete dvě varianty. Každá slouží jinému účelu a fázi projektu:
2. Rozšířená šablona: Vhodná pro komplexní systémy a korporátní prostředí, kde je důležitá sledovatelnost změn a detailní specifikace:
- Verzování a etapy: Sledujte, v jaké fázi vývoje se Use Case nachází a kdo v něm udělal poslední změny.
- Četnost výskytu: Pomáhá prioritizovat vývoj – funkce, které uživatel použije 100x denně, mají přednost před těmi, které použije jednou za rok.
- Spouštěč (Trigger): Konkrétní moment, který dává věci do pohybu.
- Souvislosti a otevřená témata: Prostor pro analytické poznámky a vazby na jiné entity v systému, které je potřeba dořešit.
Proč propojovat Use Cases s požadavky?
V obou šablonách najdete kolonku Realizované požadavky. To je svatý grál traceability. Umožňuje vám totiž v každém okamžiku dokázat, že každé funkční tlačítko v aplikaci má svůj původ v konkrétním byznysovém požadavku zákazníka.
Tip z praxe Projectmana
Pište Use Cases jazykem uživatele, ne programátora. Místo „systém zavolá API a zapíše do databáze“ pište „systém uloží údaje o objednávce a potvrdí její přijetí“. Jen tak zajistíte, že si analytik, zákazník i vývojář budou pod stejným textem představovat stejný výsledek.
V Projectmanovi věříme, že nejlepší technologie jsou ty, které lidem nepřekážejí v práci. S našimi šablonami pro Případy užití zajistíte, že váš systém bude intuitivní, logický a přesně podle zadání.