Umělá inteligence a její stíny: Dělejme to, ale s rozmyslem!

Datum vydání 5. 8. 2026
Žijeme v době digitálních zázraků. Umělá inteligence do našich životů vtrhla rychlostí, ze které se tají dech, a slibuje zlatý věk bezstarostné produktivity. Všichni jsme tak trochu opojeni představou, že za nás neúnavné stroje vyřeší ty nejvíc rutinní, nejnudnější a nejúmornější úkoly.

Jenže každý zázrak má svou skrytou cenu. Stejně jako elektřina nebo parní stroj předtím, i AI mění samotnou podstatu naší práce a našeho světa. Není to jen neškodný pomocník; je to dvousečná zbraň. Abychom z ní těžili a nestali se pouhými pasivními diváky, musíme nahlédnout pod třpytivou pokličku a uvědomit si, jakou cenu platíme – v našich hlavách, v našich kancelářích a konečně i na naší planetě.

Obrázek
Umělá inteligence a její stíny

1. Osobní pasti: Mozek v bačkorách

Pokud každý ranní e-mail, každou hlubší úvahu a každý složitější problém bez váhání delegujeme na chytré algoritmy, začneme pomalu, ale jistě ztrácet svou vlastní kognitivní jiskru. Jmenuje se to kognitivní outsourcing  - je pohodlný, ale má své vedlejší účinky.

Věříme, že když AI myslí za nás, takže my máme konečně volné ruce na velké vize. Lidský mozek ale není bezedný pevný disk, je to spíše sval. A jak známo, svaly, které nepoužíváme, nenápadně ochabují.

Ano, může nám změknout mozek. Už na to jsou studie. Jedna například změřila, že už při užívání AI více než hodinu denně se 17% lidí zhoršil kritický úsudek a 22% se zhoršila krátkodobá paměť. A to nechcete - ani u sebe, ani u lidí okolo.

Když nám stroj sebevědomě naservíruje hotový názor, je nesmírně svůdné prostě přikývnout. Tím ale obětujeme to nejcennější – schopnost pochybovat, ptát se "proč" a tvořit vlastní, autentické závěry. A pamatovat si je a poučit se z nich.

Dobré vědět: Hodně to souvisí s “neuroplasticitou mozku”. U seniorů se dá hrátkami s AI dobře rozhýbat. U těch nejplastičtějších, tj. u dětí, se naopak “damage” může projevit nejvíce!

I s AI lze trénovat a učit se chytře, ale musíte se (i jeho) nechat “grilovat”, testovat hypotézy do detailů… a prostě u toho myslet! Stejně, jako byste to dělali s inspirativním, ale rýpavým kolegou.

2. Pracovní pasti: Když méně znamená více... práce!

Popravdě - všichni to používáme a jsme strašně produktivní, že. Kdo z vás ale má víc klidu? Kdo má volné pátky a v ostatní dny chodí dříve domů? Že vy zrovna ne? Není to však vámi. 

Ušetřená hodina na jednom úkolu není ještě “produktivita práce” (vaše a rozhodně ne týmu či firmy). Co nám v tom hází klacky pod nohy?

Sami si roztáčíme nekonečnou spirála úkolů (vedoucí k tzv. “paradoxu produktivity”). Když je sepsání zprávy otázkou vteřin, manažeři jich začnou vyžadovat pět místo jedné. A nebo vy sami začnete produkovat 5krát více výstupů. A možná je nikdo nepotřebuje (ale všichni musí vynaložit čas, aby je přečetli).
 

Dobré vědět: Jevonsův paradox je ekonomický jev, kdy větší účinnost a lepší produktivita vedou k celkovému nárůstu spotřeby daného zdroje namísto jeho úspory. Popsal ho jeden ekonom už v 19. století. Poprvé u uhlí (když se jeho spotřeba s výkonnějšími parními stroji paradoxně též zvyšovala). Ale platí i pro moderní technologie, čas a lidskou práci.

Dnes už se nesmíte zaměřovat na to zda a jak umíte něco vytvořit (AI některé věci opravdu vytvoří rychle!). Ale primárně CO a PROČ (a pro koho). A to byste v práci měli vědět (nebo se zeptáte AI - ale pozor na past č.1! :-))

3. Firemní pasti: Závislost, nebo suverenita?

Je velmi sexy přemýšlet o procesech, které místo pěti lidí dělají dva AI agenti. Možná lépe a určitě rychleji. Ale pokud chcete udržitelnou firmu a ne si zasadit do skříně budoucí kostlivce, zamýšlejte se při tom nad těmito dvěma věcmi:

 

  • Jak vyřešíte “business continuity”?

    Nejspíš máte ve firmě plán pro různé rizikové události. Máte v něm i kapitolku na AI? Co když ten agentický proces přestane fungovat, protože změnili “modely”? Co když vám nějaký “zlý” poskytovatel tu technologii prostě vypne (nebo mu to nějaké směrnice nařídí a odstaví se tak půlka Evropy?). Patrně víte, jak ten proces má fungovat (sic!), ale už tam asi nemáte ty lidi, co by ho začali provádět. Pokud jsou to procesy kritické pro denní fungování organizace, právě jste si vytvořili tzv. “single point failure”.
     
  • Jak to bude celé v budoucnu drahé a vyplatí se to vůbec?

    Tohle je těžká otázka. Musíme si otevřeně přiznat, že víme, že to dnes ještě nikdo nevíme. Ale troufnu si tvrdit jednu věc: levnější než dnes užití AI už asi nikdy nebude. Energie jsou limitní zdroj a investoři budou chtít své peníze z AI firem někdy zpátky. Ne nadarmo se začínají množit články na téma “za rok bude zase levnější najmout juniora, než použít na jeho práci AI”.

 

We will see :-) Co ale můžete již dnes dělat, je naučit se to nějak monitorovat, měřit a vyhodnocovat. Co a kdo vám kolik “spálí na AI” a jaký je proti tomu přínos? Pak budete připraveni na správná rozhodnutí.

To není výzva nevyužívat AI, je to výzva mít odpovědi na to, jak se poperete s tím, když se něco zásadně změní nebo zdraží! Říká se tomu stavět “AI suverénní” organizaci.

4. “Hladový mrak”: Energie a geopolitika: 

Umělá inteligence je pro řadu lidí něco abstraktního, kousek softwaru žijícího tam někde na mráčku (myšleno v cloudu). Zmíněný "mrak" je obrovská, hlučná bestie z oceli a křemíku s neutišitelným hladem po energii. 

Boj o AI je dnes poměrně slušné “obchodní a geopolitické bojové pole”. Stíny umělé inteligence dopadají daleko za pohodlné zdi našich domovů a formují mapu nového světa. Virtuální svět totiž naráží na velmi tvrdé, fyzické limity.

Žízeň po wattech: Za každým vygenerovaným obrázkem a chytrou radou se skrývá neviditelná, ale masivní spotřeba. Obří datová centra chrlí teplo, polykají gigawatty elektřiny a miliony litrů vody na chlazení. Očekává se, že do konce desetiletí se tato už tak ohromná energetická zátěž zdvojnásobí.
 

Dobré vědět: Jeden váš dotaz na “nejlepší hospodu na Vinohradech” hozený do průměrného modelu v chatu spálí 10-20x více energie, než obdobný dotaz v klasickém google hledání? O výrobě audia či AI videa raději nemluvit. Opravdu vám stálo to video s hrajícími si koťátky za to? :-)

Závod o velmocenskou moc: Geopolitika se propisuje do křemíku. Kdo dokáže vyrobit nejlepší čipy? A kdo má dostatek stabilní a levné energie na jejich nekonečný provoz? Kdo má nejlepší mozky a školy? Z nevinně vyhlížejících chatbotů se pomalu stávají strategické pilíře na šachovnici velmocí. A my z Evropy zatím nejsme úplně na špici.

Závěr: Umění AI suverenity

Návrat do jeskyní není řešením. Ignorovat tento překotný vývoj by znamenalo dobrovolně se odsunout na vedlejší kolej a nechat se předběhnout. Naším cílem však nesmí být role poslušných, líných a závislých konzumentů.

Musíme v sobě i ve svých firmách pěstovat „AI suverenitu“. To znamená vědomě chránit svůj mozek před zlenivěním, neztrácet kontakt se zdravým selským rozumem, budovat odolné a diverzifikované systémy a chápat, že každé digitální kouzlo na obrazovce má svou neviditelnou (ale šokující) cenovku. Přijměme umělou inteligenci, hrajme si s ní a využívejme ji naplno. Ale vždy s rozmyslem – s lehkostí v prstech a s nohama pevně na zemi.
 

Obrázek
Jan Procházka
Jan Procházka
Jan je Head of Consulting v Projectman a pomáhá firmám uspět v období digitální a agilní transformace. Zaměřuje se na PMO strategie, hybridní projektové modely, portfolio management a rozvoj projektových procesů. Má více než 15 let zkušeností v projektových, konzultačních a manažerských rolích, především v oblasti IT a produktového managementu.
Přejít na všechny příspěvky