Proč je adopce AI v projektovém řízení hlavně o změně návyků – a proč pomalé tempo dává smysl.
Jak vypadá skutečná adopce umělé inteligence ve firmách mimo lesk sociálních sítí? Přečtěte si reportáž Veroniky Pavlíkové přímo z praxe, která vychází z práce s projektovými manažery a týmy v reálném firemním prostředí. Článek ukazuje, proč se z firem nestávají „AI-driven organizace“ díky nástrojům, ale díky promyšlené změně způsobu práce, návyků a rozhodování.
Umělá inteligence je dnes všudypřítomné téma. Stačí krátký pohled na LinkedIn a člověk snadno získá dojem, že svět projektového řízení už dávno funguje na autopilota. Denně se objevují nové nástroje, návody, „game-changery“ a osobní experimenty, které slibují zásadní zvýšení produktivity.
Konfrontace s realitou firemního prostředí je však mnohem střízlivější. Zatímco online prostor vytváří obraz rychlé a bezbolestné transformace, skutečné firmy řeší především bezpečnost dat, změnu zažitých postupů a velmi lidské obavy spojené s učením se novému způsobu práce.
Rozdíl mezi tím, co vidíme na profesních sítích, a tím, co se odehrává uvnitř organizací, je zásadní. Sociální sítě fungují jako výloha: ukazují hotové experimenty, úspěšné piloty a individuální produktivní hacky. Nezobrazují ale každodenní práci týmů, které se snaží zasadit AI do existujících procesů, pravidel a vztahů.
„LinkedIn je výloha. My se ale u klientů díváme do skladu a do výroby,“ popisuje Veronika Pavlíková, naše AI konzultantka, která domestikuje nástroje umělé inteligenci ve firmách.
Právě tento kontrast je pro mnoho projektových manažerů demotivující. Vzniká pocit, že pokud nejsou neustále vidět a nezkouší desítky nástrojů, ztrácejí tempo. Ve skutečnosti však často řeší mnohem komplexnější úkoly než jednotlivci experimentující mimo firemní kontext.
Zásadní nepochopení spočívá v zaměňování pojmů „zkoušení“ a „adopce“. Zatímco zkoušení je individuální a relativně bezrizikové, adopce znamená změnu způsobu práce celého týmu.
"Adopce nezačíná ve chvíli, kdy si někdo otevře chat. Začíná tehdy, když starý postup přestane existovat."
V projektovém řízení to může znamenat například:
Užitečnou metaforou je rozdíl mezi vlastnictvím Ferrari a jeho každodenním používáním. Mít nástroj k dispozici ještě neznamená, že se stal přirozenou součástí pracovního dne.
Mnoho manažerů dnes zažívá úzkost z pocitu, že nejsou „dost rychlí“. Absence pravidelného sdílení AI experimentů na sociálních sítích je mylně vnímána jako důkaz zaostávání.
"Nenechte se rozhodit tím, že nestíháte instalovat všechny nové AI nástroje. Místo toho radši vyberte jednu věc, která vám reálně a trvale změní pracovní rutinu."
Nejistota, pomalý postup a chyby nejsou selháním, ale přirozenou součástí transformace. Na rozdíl od mediálního obrazu je firemní adopce AI proces, který vyžaduje čas, opakování a ochotu učit se z neúspěchů.
Zkušenosti z workshopů ukazují, že největší překážky nejsou technologické. Firmy se potýkají především s lidskými faktory: strachem ze ztráty kontroly, obavou z „hloupých“ otázek nebo odporem ke změně procesů, které dlouhá léta fungovaly.
Překvapivým zjištěním je, že věk nehraje zásadní roli. Rozhodující je spíše dostupný čas a mentální kapacita. AI vyžaduje nový způsob práce s kontextem a informacemi, který se nedá osvojit mezi dvěma schůzkami.
Proč adopce AI není projekt
Firmy mají přirozenou tendenci přistupovat k AI jako k dalšímu IT projektu s jasným koncem. Tento přístup však naráží na své limity. Projekt má definovaný scope, termín a KPI. Adopce AI je naopak průběžná změna návyků, procesů a pracovních rolí.
"Rozdání licencí a jednorázové školení bez návaznosti na každodenní práci nemůže fungovat."
Protože úspěšná adopce vyžaduje především:
Rychlost, s jakou se AI vyvíjí, je reálná. Tlak, který vytváří, však často vzniká spíše mediálním obrazem než skutečnými potřebami organizací. Skutečná hodnota AI v projektovém řízení nevzniká v rychlých experimentech, ale v tiché, systematické změně každodenní práce týmů.
Nejde o to vyzkoušet co nejvíce nástrojů. Jde o to zlepšit práci co nejvíce lidem. A to je proces, který si žádá klid, trpělivost a vytrvalost.
Veronika Pavlíková
